Bob Vojčiniak
Již jako malý chlapec jsem byl cvičená opička pro své rodiče a jejich časté návštěvy. Musel jsem vymýšlet čím dál rafinovanější vtipy, abych uspokojil jejich hladové bránice.
Vše vyvrcholilo, když jsem musel na maškarní besídku mé mateřské školy jako Šmoulinka. S blonďatou parukou, modrým outfitem a bílými botami velikosti 46 jsem proplakal celé úmorné tři hodiny v rohu tělocvičny za zvuků cvakající závěrky fotoaparátu.
Tuto zkušenost jsem však využil ve svůj prospěch a nastavil si tímto laťku trapnosti velmi vysoko.
V životě mi to pak pomohlo prolomit spoutu ledů. Tak se potácím kupředu, jako ledoborec proti proudu, bez přestání odnášen zpět do minulosti.
"Život je jedna velká iprovizace."
Bob